SLEZSKÉ PÍSNĚ
PETR BEZRUČ
Petr Bezruč je literární pseudonym, pod kterým vystupoval český básník Vladimír Vašek (15. září 1867 Opava – 17. února 1958 Olomouc). Je autorem jediné básnické sbírky. Původně nazvané Slezské číslo, později známé jako Slezské písně, vydané na počátku 20. století.
Naprosto ojedinělé verše útočně promlouvající za sociální a národní zájmy českých obyvatel Slezska nemají svým vznikem, stylem ani dalším osudem v české literatuře obdobu. Literární historici řadí Petra Bezruče do generace tzv. anarchistických buřičů (jeho názory se ovšem neztotožňovaly s „buřiči“).
Jeho dílo je ovlivněno symbolismem a Českou modernou. Spekuluje se však o tom, že autorem většiny básní ze sbírky Slezské písně ve skutečnosti není Vašek, ale jeho přítel Ondřej Boleslav Petr, který spáchal sebevraždu.
ŽIVOT
Narodil se v roce 1867 v Opavě do rodiny Antonína Vaška a jeho ženy Marie Vaškové (roz. Brožkové).
Jeho otec Antonín Vašek byl učitel, filolog a slezský buditel. Vydával od roku 1860 vůbec první český list ve Slezsku, Opavský besedník.
Na základě svého filologického rozboru dokázal, že autorem jejich textu je Václav Hanka a obvinil ho z jejich padělání.
V roce 1873 byl Antonín Vašek za své pročeské aktivity (v téměř německé Opavě) nucen i s rodinou přestěhovat se do Brna. Každé léto však malý Vladimír Vašek trávil v Háji u Opavy, kam se jeho otec vracel za svou zálibou – lovem.
Dětství Vladimíra Vaška zůstalo bohužel ovšem poznamenáno neshodami mezi rodiči a nevybíravými útoky proti otci za jeho filologickou práci o Rukopisech.
Otec Antonín Vašek zemřel na tuberkulózu v roce 1880. Jeho vdova Marie Vašková zůstala se šesti dětmi samav nelehké finanční situaci.
DÍLO
Mezi zvlášť oceňovaná Bezručova díla patří bezpochyby Slezské písně, jejichž ukázky jsou zde na webu vypsány. Vznikly v roce 1909.
Jde o básně s často národní a sociální tematikou, jsou zde však např. i básně milostné.
Původně vydáno pod názvem Slezské číslo, později vydáno znovu pod již známým názvem Slezské písně.
Mezi básně milostné patří například Labutinka, Jen jedenkrát a nebo Červený květ.
Dále zde patří básně, reagující na sociální bídu a na národnostní útlak - Maryčka Magdónova, Ostrava, Kantor Halfar...
Samostatnou kapitolu pak tvoří také básně, věnované konkrétním obcím na Moravě a ve Slezsku - Dombrová, Valčice, Děrné, Melč, Kyjov, Mohelnice...
V současnosti je Petru Bezručovi věnována knihovna v Opavě a památní busta, umístěná v městském parku.
