Z Frýdku je Bernard Žár.

Proto svůj zapírá národ - Bernard Žor.
Má rád svoji ženu, má rád svoje děti,
do kostela chodí a neděle světí,
k dobrému vede svůj kmen,
dbá, aby prokletých páriů řečí
dům nebyl znesvěcen,
jí aby nemluvil krom pacholka tvor,
tak to poroučí
Bernard Žor.

​

Zlý host přišel do domu. Na loži zmítá
jím horečka těžká a fantas ho chytá,
nadarmo mužové moudří jej léčí,
u lože žena a děti mu klečí
(na dvoře matička pláče);
v horečce prokletých páriů řečí
zpovídá, loučí a modlí se chor
Bernard Žor.

​

Kdo vzadu to stojí a pláče a klečí
u hrobu, pánů když odešel sbor?
Tichounko modlí se bázlivým rtem
matička prokletých páriů řečí,
(nemůže jinak, není to vzdor,
nemluví jinak, kdo z Beskyd a z hor!)
aby se nevzbudil, nehněval v hrobě
její syn dřímající,
Bernard Žor.